Akademickou obec a přátele Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně zasáhl smutek. Po dlouhé a těžké nemoci ji 20. ledna 2008 opustil pan prof. Ing. arch. Milan Stehlík, CSc.Milan Stehlík se narodil 2. května 1960 v Havlíčkově Brodě. Jeho rozhodování o budoucím povolání ovlivnil vstup do oddílu Kulturní historie v Zeměpisné společnosti Morava. V teprve jedenáctiletém chlapci vzbudil zájem o architekturu tehdejší oddílový vedoucí Václav Páral. Logickým pokračováním bylo studium na SPŠ stavební v Brně, které završil maturitní zkouškou s vyznamenáním. Láska k oboru, podpořena talentem, jej přivedla na brněnskou Fakultu architektury. I zde patřil k nejlepším a univerzitu zakončil s červeným diplomem. V roce 1984 zahájil interní aspiranturu. Studium uzavřel disertační prací „Progresivní trendy ve výstavbě vysokých škol“. Po absolutoriu zůstal své alma mater věrný a stal se akademickým pracovníkem. V roce 1989 začal působit jako odborný asistent na Katedře architektonické tvorby obytných a občanských staveb.
Se svou studentskou láskou, Alenou Marešovou se oženil v roce 1984. Jeho žena, architektka, se pro něj stala životní i profesní oporou. Z manželství vzešli synové Ondřej (1986) a Michal (1989).
V letech 1990 až 1991 sbíral cenné zkušenosti na projekční stáži v ateliéru profesora Ivana Kolečka, ve švýcarském Lausanne. Spojilo je pevné přátelství, což se přeneslo do další mnohaleté spolupráce v níž společně s docentkou Dagmar Glosovou uspořádali pro studenty naší fakulty množství tvůrčích návrhových seminářů.
V roce 2000 obhájil habilitační práci „Typologie prostorové struktury města“ a stal se docentem. V roce 2007 byl pro obor architektura jmenován profesorem.
Milan Stehlík vnímal vzdělávání jako nekonečnou cestu za poznáním a objevováním. Škola byl živel, kterému rozuměl, měl jej rád, vyžíval se v něm, obětoval se pro něj a troufnu si říci, že si nedokázal bez něj život představit. Uměl naslouchat, malověrné posilovat, pyšné ukáznit. S citem, radostí a ochotou předával vše co uměl. Mnoho studentů získalo pod jeho vedením ceny a odměny v domácích i zahraničních soutěžích. Z nich je například třeba připomenout úspěch, na v roce 2005 v Londýně pořádané soutěži „Architektura pro diplomacii“. Jako učitel, v pravém smyslu naplňoval myšlenku Jakuba Demla, že život se udržuje jen dáváním. Studenti jej milovali.
Přitom se svou ženou, která mu vždy stála nablízku, tvořil. Řada projektů získala ocenění a uznání architektonickou komunitou. Stavěl domy, publikoval, s chutí a někdy až se zarputilým zápalem se pouštěl do úvah a polemik o směřování architektury. Dílem, které mu rostlo pod rukama spěl k tvůrčímu mistrovství. Je autorem a spoluautorem rozsáhlého souboru architektonických a urbanistických prací. Řada soutěžních návrhů získala ocenění a uznání odbornou komunitou. Z realizací lze vzpomenout Tržnici Eva v Brně, dostavbu školy v Soběšicích, dostavbu brněnského funkcionalistického bytového domu nebo startovací byty v Miroslavi a Třeboni. Je cenné, že dílo pana profesora našlo odezvu v publikaci Brno architektura 1990 – 2005. V této reprezentativní práci se vyskytují čtyři jeho stavby.
Krom toho se podílel na několika výzkumných úkolech z oblasti školských staveb a staveb pro bydlení. Byl členem České komory architektů. Od roku 1999 nepřetržitě členem Akademického senátu Fakulty architektury.
Obrovskou sílu prokázal, když u něj propukla nemoc. Obdivovali jsme jak stále, znovu a znovu se uměl zvednout. S jakou statečností a pevnou vůlí se nepřízni dokázal postavit. Ani velmi nemocný školu neopouštěl. Do posledních dnů, mnohdy se sebezapřením, přicházel za kolegy a studenty a učil.
Vždycky zabolí, když zemře dobrý, moudrý a mladý člověk. Takových má země více zapotřebí, než nebe. Odchodem pana profesora ztrácíme vynikajícího architekta, výborného učitele a znamenitého přítele.
Josef Chybík, FA VUT v Brně
